Zdravá a neporušená sliznice močového měchýře tvoří přirozený ochranný štít před usídlením patogenních bakterií a vznikem zánětu močového měchýře. Působením bakterií a jejich toxinů v průběhu zánětu močového měchýře dochází k narušení povrchu sliznice močového měchýře, tzv. urotelu. Narušená sliznice močového měchýře po přeléčeném akutním zánětu je náchylná k opakování zánětu.

Zdravá sliznice močového měchýře

Zdravou sliznici močového měchýře (též urotel) tvoří mnohovrstevná výstelka, tzv. epitel, která vytváří přirozený ochranný val před usídlením bakterií a vznikem infekce močového měchýře a močových cest. Zachování integrity epitelu a její obnova po prodělaném zánětu jsou klíčové pro maximální ochranu močového měchýře.

Narušení sliznice při zánětu

V průběhu infekce močového měchýře se bakterie uchytí na povrchu sliznice močového měchýře a produkují toxiny, které doslova „rozbombardují“ obrannou vrstvu sliznice močového měchýře. Dochází tak k poškození sliznice močového měchýře, která poté vypadá jako měsíční krajina, ve které se bakterie dále snadno usídlují a množí a dochází tak k dalšímu rozšiřování zánětu.

Obnova zdravé sliznice močového měchýře

Tradičně používané přípravky s brusinkovými extrakty či urologické čaje pouze ulevují od symptomů, ale nepomáhají regeneraci porušené sliznice močového měchýře. Přitom obnova její přirozené obranné funkce je pro ochranu před dalším zánětem klíčová.

Příznaky zánětu močového měchýře

Příznaky infekce močového měchýře jsou různé a mohou se projevovat od středního dyskomfortu s častějším močením až k velmi závažným stavům.

Typické projevy zánětu močového měchýře

• časté a bolestivé močení
• časté nucení na močení (intervaly 10-20 min)
• pocit pálení a řezání při močení doznívající chvíli po vymočení, vystřelující na hráz a do podbřišku
• velmi bolestivé domočování
• moč bývá zkalená, zapáchající, někdy krvavě zbarvená

Slovníček pojmů

Epitel – krycí tkáň, výstelka, pokrývá vnější povrch těla (součást kůže) a vystýlá vnitřní povrch dutých orgánů (součást sliznice zažívacího, močového, pohlavního, dýchacího ústrojí), s výjimkou cév a mozkových komor (srov. endotel, ependym).

Toxin – látka produkovaná živým organismem (např. bakteriemi, houbami, ale někdy i lidským organismem samým při těžší poruše některých jeho orgánů), která má škodlivé účinky a vyvolává onemocnění, popřípadě smrt.

Zdroj: Velký lékařský slovník, 10. vyd. Vokurka, Hugo a kol., 2015